(ne)Šťastní

Když láhev vína dohasíná
jsi krásně
nedobitná,
jsi talisman co léta postrádám.
A noc nám krade naše stíny
cestou pod peřiny,
jsi na tom stejně jako já?

Tvý šedovlasý rýmy
ukrytý pod lekníny
v závojích očních stínů
se cítí v bezpečí.
V krajině zašlé slávy
ležíme k sobě zády
dvě cizí těla
a vše je jak má být.

Pojď uzavřeme příměří
ostnatým drátem na dveřích
do uliček prázdných frází,
a proč nám nikdo nevěří
zaťaté nehty do peří
a že jsme zoufale šťastní.