No tak mi řekni, lásko

Do očí se ti něžně dívat,
tvoje rty při tom líbat,
snažit se ti do nitra dostat,
tvá duše, lásko, nejde popsat.
Jsi jako poklad uložený na dně,
tiše z něj voláš: "Pojď si pro mě!"

No tak mi řekni, lásko,
co se to s náma děje,
proč se nám Bůh směje?
Proč se nám jen vysmívá,
komu tím sakra prospívá?
Komu tím sakra pomůže,
co se může, co nemůže?

Tvou ruku jemně svírat,
touhou po tobě zmírat,
tvé tělo sjíždět toužím polibky,
proč Bůh neposlouchá motlitby?
Proč jen je hluchý k těm,
co jdou se svými city ven?

No tak mi řekni, lásko,
co se to s náma děje,
proč se nám Bůh směje?
Proč se nám jen vysmívá,
komu tím sakra prospívá?
Komu tím sakra pomůže,
co se může, co nemůže?

Tvé vlasy hladit tiše,
možná to zní jak klišé,
ale ty víš, jak moc tě rád mám,
že všechno, co mi zbylo, za tě dám.
Nezbývá než dále pálit mosty,
než zahrabávat po nás kosti.

No tak mi řekni, lásko,
co se to s náma děje,
proč se nám Bůh směje?
Proč se nám jen vysmívá,
komu tím sakra prospívá?
Komu tím sakra pomůže,
co se může, co nemůže?

Tak mi řekni, co bys chtěla,
já jsem mimo z tvýho těla,
to mi ale vůbec, princezno, nevadí,
ale pořád mi v tom něco nesedí.
Tak mě hluboko pod zem zakopej,
pak už nebudu tak moc divokej.

No tak mi řekni, lásko,
co se to s náma děje,
proč se nám Bůh směje?
Proč se nám jen vysmívá,
komu tím sakra prospívá?
Komu tím sakra pomůže,
co se může, co nemůže?