Přání snový

Zmizel si do dáli,
jak úsměv ryzí,
včera si mojím byl,
dnes jsme si cizí.

Jen vzpomínek pár tu stojí mezi námi,
a zbytek ten se skryl někde v dáli,
zbývá jenom pár pohlazeních snových,
co možná den Ti ráno poví.

Žel daleko si daleko a není léku proti,
není tu nikdo nablízku, kdo samotu by zkrotil,
kdo stejně jako Ty uměl by se dívat,
dušičku pohladit, nádherně líbat..

Jsi vzpomínkou, jsi útesem korálovým,
jsi všechno, žel stěží Ti teď cokoliv povím,
jen dálka kilometrů a dny prázdnoty mezi námi,
pak už jen moře, útés, skály.

Tak umět přeplavati moře,
a ještě přelézt plot,
oděná jenom spoře,
ze svíčky zbývá knot.

Plamen je jasný a plane,
srdíčko steskem zrychleně bije,
mít tu moc a rozdrtit kámen,
nechť další noc se s nocí slije.

Ať všechna voda v moři přeteče,
a další noc zas přejde v snění,
já přeju si Tě u sebe a
ať vše se v dobré zase změní.