nic není rozkvetlá louka

Už se nebojím koukat se ti do očí
už jsem velká holka.
I když bolí mě, že věcí se netočí
nic není rozkvetlá louka.
Kniha zavřená, brána zamčená
na ticíce západů
pocit bezmoci, naděje, pomoci
táhne mě dolů.
Nech mě stát na svých botách
,nepodpírej moje pády
tvoje fotka vyvolává
v mém srdci bouřky, vodopády
ale vím, že věci se mění
jako slunce zapadá a měsíc vychází
láska zmizí a bude všechno dobrý
tak se nazajímej, už jsme si cizí.
Máš mě rád, nebo nemáš
kopretina říká, a přece to bolí
vždy když tě vidím bomba tiká
já chtěla bych utíct, někam do polí
chci svobodná být,
bez myšlenek žít
a zapomenout na tvý krásný úsměv
není nač vzpomínat, život nám utek.
a běží dál a nečeká...