moře, který nikdy nebylo.

Není mi dovoleno
rozluštit nevysvětlitelno,
který požírá moji duši
/bez příboru/.
Doopravdy necejtím,
jak moc velká dálka nás dělí,
vlhký řasy mžikaj rychleji než vteřinová ručička,
piju jasmínovej čaj
a pluju nocí beze jména.

Ovinutá záchranným člunem
z mužských paží
se kývu v do rytmu neexistujícícho moře.
Můžeš mi říct,
kdy jsme se přestali dívat jeden druhýmu do očí
a používali jsme už jen zrcadla?
Chybíš v mejch básních,
tahle skutečnost bolí víc než kterákoliv jiná.
/jsem furt stejná, co?/moře, který nikdy n