Věděla jsi Kristýno, že...

Nosím sny delfínům
Do ticha mezi kotvy
S bezcílnou věrností…
Do nevěrných vod
Nosím kratochvilným rybám
Ostře řezanou masku zoufalství
A výrazně nechutnou rozšklebenou čelist
(Kdosi to snad pokládá za úsměv)
Někdy mě v té šedozelené hloubce vyleká slunce
Zavřu proto oči, a tak se mu schovám
Slunce se chuděra vždycky tolik vyleká
Že pak musím vykouknout nad hladinu
A zamávat mu!
Ahoj slunce!!!
Volávám…
Ale teď ne…
Teď…
Zpod bílého líčidla
Zpod oprýskaného červeného nosu
Jako klaun
Jako zdravotně nezávadný klaun a mnich
Jako ten nejlepší klaun, šašek a námořník
Položím dlaň
Na tvé horké břicho
Mezi sebe, tebe a miliony let starý oceán…