Čekání

Jak moc mám křičet?
Než se vzbudím z toho strašného snu.

Jak moc mám brečet?
Než se dostaneš na můj břeh.

V mém srdci si přeji
probudit se tvým polibkem.

Tvojeho nebytí se bojím
a to je proč mé srdce pláče všechny tyhle slzy.

Jak dlouho než uvidím ten úsměv
vím, chvíli to potrvá.

A já tady sedím
moje trpělivost kousek po kousku upadá.

Nechci pravdu do očí
ale na toto odpověď žádám...

Kdy příjde můj okouzlující princ?
Bude mi němě důvěřovat?

Má hlava je v oblacích,
ale vím že nemůžu létat.

Mračím se,
protože vím, že jednoho dne, spadnu dolů.

Tak tady čekám,
doufajíc ve šťastný osud.

Tak tady čekám sama,
a moje tělo kamenní...^^