Nejvzácnější dar
Nejvzácnější dar
Našlapuji po špičkách,
v tichosti,
okolo zlatého tácu.
Tys na něj svoje srdce dal,
jako dar,
nezištně a s důvěrou
a říkáš,
že jen já jsem hodna
z toho tácu brát,
do dlaní
srdce Tvé uschovat
a dechem svým jej hřát.
Já v dlaních cítím
jeho tep
a lásku, co se do mě vlévá,
křehkou, jak vzácný porcelán,
pevnou jak hráz,
sladkou, jak z jižních svahů réva.
Už nikdy
je na ten tác nevrátím.
V jediném rytmu
srdce mé
teď tepe s Tvým.
v tichosti,
okolo zlatého tácu.
Tys na něj svoje srdce dal,
jako dar,
nezištně a s důvěrou
a říkáš,
že jen já jsem hodna
z toho tácu brát,
do dlaní
srdce Tvé uschovat
a dechem svým jej hřát.
Já v dlaních cítím
jeho tep
a lásku, co se do mě vlévá,
křehkou, jak vzácný porcelán,
pevnou jak hráz,
sladkou, jak z jižních svahů réva.
Už nikdy
je na ten tác nevrátím.
V jediném rytmu
srdce mé
teď tepe s Tvým.
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskKomentáře
Srdce a dlaně, osvědčené objekty lásky, kterou jsi zde krásně vyjádřila. ST, jak jinak! :-))
21.06.2009 22:16:00 | poustevník Jirka
Nádherně jsou Tvá slůvka poskládaná... vřelá, láskou protkaná, upřímná, hluboká. ST!
21.06.2009 19:41:00 | NikitaNikaT.
ten text je tak nádherný
oslovující
něžný
až se tají dech
křehký jak poupě poránu
líbezný jak z porcelánu
šálek jemný..
ST
20.06.2009 19:37:00 | Mbonita