Jituška

Dva lidé,
dva světy,
dva životy,
dvě tváře v západu slunce,
dvě postavičky na lavičce pod kapličkou!

Láska si nevybírá
mezi stářím a mládím,
lásku nezajímá rozum.
V mých očích jsi tak úžasná a jedinečná
a každý okamžik s tebou je zázrakem.

Láska v mém srdci křičí,
že jestli tě dnes nebudu mít ve svém náručí,
mé srdce pukne!

Má křehká vílo,
stalo se něco, co jsem ještě nepoznal.
Kráčeli jsme spolu strání s podvečerem
kdy senem voněl svět,
můj duch s tebou byl tak volný,
že bych se mohl vznášet jako vánek.

Usedla jsi se mnou u kapličky
odkud posílám své modlitby Bohu
a já měl pocit, že s každou chvílí s Tebou
se plní mé nejtajnější sny!

Cítím že ztrácím síly,
nemohu se modlit,
nemohu nic dělat,
chodím tam a zpět jako beze smyslů,
protože moje srdce odešlo za Tebou.....