Uječený zpěv němých ptáků

Pod řasami snů
pod tíhou všedních dnů
kolotoče očí
a svět se točí, točí, točí

A my, v prasklé králíkárně
snažíme se, ale marně
stát snad chvíli na nohách
než z nevinnosti bude prach.

Miluj mě v radosti, v bolu,
miluj mě, krev v alkoholu,
miluj mě, když nesněží,
miluj mě - jsem přítěží.

Zůstaň se mnou v prachu cesty,
jsme podvazkem pro nevěsty.
Budeš jen mým přepychem,
otrokem a ženichem.

V růžových šatech, černé zbroji
ležíme tam, kde včely se rojí,
žihadla slz i úsměvů
- jak Adam žil jen pro Evu.

Hrabali jsme si ocel lásky
v dírách "U Bludné sedmikrásky".
Proč už se z dolů netěží?
Proč vymklo se to z otěží?

Otázka - odpověď a světlo - stín.
Takhle to, světe, nevidím.
Kousek lásky za lidové ceny?
Samohlásky ztrácejí se v zemi.

Pohádky nejsou skutečné
a šťastné konce zbytečné.
Jen vrazi umějí milovat.
Oběti nebudou litovat.

Hynku, Viléme, Jarmilo?
Takhle to přece nebylo...