Děkuji Vám!

To Vy vážený pane,
zvedl jste můj pohled
do koruny stromů.
To Vy
a já čekám co se stane,
až vrátím se dnes domů
a nebudo to já!
Kdo pozná,
že už nechci sedět v koutě
potichu a smutně,
že rozběhnout se musím nutně
jít poznávat svět.
Že smát se chci
a tančit,
a ne si život probrečet.
To Vy vážený pane
zvedl jste mi pohled
do koruny stromů,
a já možná ani nechci domů
kde mě nikdo nemá rád.
Ale ne,nebudu se bát
a půjdu svému štěstí vstříc.
Co chtěla jsem teď vlastně říct
.. . . . Děkuji Vám!!!!