Zklamaná láskou

Po hodinách temnoty,
po dnech ledové beznaděje,
náhle, jak meč z nicoty
protnul tmu
chtěla jsem jít
do postele.
Zavál vánek od nikud
do špinavé země
jsi láska má
miluješ li mě.

Nečistá láska
bez bolesti a prachu
aby pohladila zemi,
aby ubrala na síle strachu.


Jak jen jsi mohl a natáhl ruku?
pro lásku mou
dotknul se nedotknutelna
už nejsi ten, jsi nic
co jsi představoval
pro ostatní- naději.
Poslední, jedinou...

...A v ten okamžik vyhasl
jako svíce na konci večera


proč jsem jen věděla....