Umění se odpoutat

Vzala jsem hřeben
a vyrvala ze sebe
poslední ulomky tebe.
...nebo vás?
V mém srdci jen jeden
může být fenomén,
řekl ten padající vlas.

A s každým vlasem,
co padal k zemi.
Jsem cítila jak odcházíte.
S každým hlasem
co jméno mí volal.
jsem slyšela,že neodpovíte
..na otázku : Je tohle láska?

Chci škrtnout minulost
a podepsat budoucnost
Tvým jménem.
Chci se narodit znova
už v porodnici Ti pohlédnout do očí
a vědět...
že ve světě mě cizí pohled nezaskočí.
Že ty jsi ten,
co mě poprví a naposled políbí.
Že ta čokoládová barva...
nikdy nezmizí.
Že Tvý slova růžový nikdy nezčernaj.

Vedle Tebe zachránila bych svět.
A prožila nesmrtelnost díky nekonečnosti vět,
co nesmějí být nevyřčené.

Chci začít stavět znova svý žulový hrady z písku.
Chci umět naivně vyznávat,že nic nezabije...LÁSKU