Milenka

Moje srdce v tobě se vidí,
tvé oči, mimo mě však hledí.
Moje tvář tak známá,
přesto cizí se ti zdá.
Teď v zrcadle zříš obraz,
mihne se jak odkaz.
Je to jen vzpomínka,
možná zas milenka,
jenž v noci si ji k sobě zval,
lásku přísahal,
ráno však ji neznal,
mé srdce krvácí,
mou láskou nehynoucí,
mě to vážně nestačí,
být jen tvou pouhou matrací.
Já odcházím,
soumrak se blíží,
ráno ti zas budu cizí.