Vzpomínka

Procházím deštěm sám bez tebe,
dívám se přitom na nebe.
Vidím v těch mracích tvojí tvář,
občas jí prosvitne sluneční zář.
Myslívám na tebe každý den,
možná to je můj pouhý sen.
Vzpomínám na tvé vášnivé polibky.
Je to už dávno, jak zvadlé kytky.
Tvůj jazyk si s mým krkem hrál,
v tu chvíli jsem se ničeho nebál.
Škoda, že už je to nějaká doba.
Slyšel jsem cinkat Santova soba.
Bylo to pro mě, jak dárek vánoční.
Byl jsem šťasten v té době půlnoční.
Teď už je tohle to všechno pryč
a já nemám od tvého srdce klíč.
Pevně věřím, že tohle se změní,
vysvitne slunko v té temnotě denní.
Jelikož pořád v něco doufám,
tak u každé básně věčně zoufám.