Nešťastná

Ach, Pilar,
řekni, co cítíš,
když nad krajinou španělských vinic
zapadá nebe každý den o 27 vteřin dřív
a tvé olivové oči žhnou.
Na co myslíš,
když lněný šátek vážeš si kolem hříšných boků
a předtíráš nevinnou zvědavost.

Ach, Julie,
pověz mi, s čím jsi si jako malá hrála nejraději,
a k čemu to všechno bylo,
když tvé žhnoucí tělo spálil chlad trvdých kamenů
a jesti se dá v nebi brečet.

Ach, Manon,
prozraď mi tajemství pařížských bulvárů za nocí
a popiš mi kouzlo mužských dlaní
při hře na schovávanou
a pocity zakázaného ovoce
ty pyšná a zranitelná Manon.

Ach, Taťáno,
poslyš, mrzí mě,
jak dopadla ta záležitost,
když představuji si tvé ruce,
které tak jemné a obratné jsou,
jako by denně pohladily to nejvácnější hedvábí,
avšak oči tvé, dva tmavé oříšky na voskovém plátně,
jsou určeny jen těm nejvnímavějším čtenářům,
a já musím ještě dlouho číst a hledat.

Ach, Lolito,
mám soudit tvoje paže či jeho,
mám opovrhovat tvými slovy či jeho,
nebo - mám snad závidět, žasnout...
anebo raději - nevědět
stejně mi napiš Loli, jaký to bylo
a kolikrát.

Ach, Mami,
nebudeme líp žít samy?