Za úsvitu

Až půjdeme spolu za rozbřesku
vykvetlou vonící loukou,
natrhám ti z lásky
celou náruč kopretin,
a budu ti říkat
o svých nejkrásnějších snech!

Až se spolu budeme loudat letním dnem,
rosou z rána a stínem lesa v poledne,
ty a já poznáme spolu
tajemství božského splynutí.
Viděla jsi už někdy celý vesmír
v malinké kapičce vody?

Až spolu uvidíme
ten z nejhezčích západů slunce,
až vezmu tě za ruku
a provedu sadem třešňovým,
až usneš unavená na mém klíně,
pak pronesu modlitbu díků na závěr.

My dva se ztratíme klidně
ve shonu všedních dnů,
spolu ocitneme se zase a znovu
na louce mezi kapičkami rosy,
v obětí a povídání o tajemství našich srdcí.

Ty a já,
nebe a země,
duše a Bůh.