Mezi ránem a nocí

Mezi půlnocí a ránem,
život tvoří sám sebe
a nahota ztrácí cudnost.

Vymaloval jsem si tě do svého obrazu,
jako malíř dává sám sebe,
když plátno jeho srdce je bílá pláň.

Tak i tvé tělo,
nezorané pole.
Jsem oráč a dlaněmi tě orám do úrodné roviny
a hodina mezi svítáním zastavila čas.

Jsem úhor,
ty jabloň
a sad našeho života uzrál.
Dobré jitro,
den snídá chvění okamžiku.