Spíš

V hrobovém tichu temnoty
skrývá se nářek všech zúčastněných
Slyším ho, když se ze snů probouzím
Ty ležíš vedle - obnažený
Neslyšíš nic, nic tě nevzbudí
I kdybych ze sna křičela já
Klidně bys spal
A já občas ze snů křičím
A budím se zpocená
Hledám tě vedle sebe
Pochroumaná, zlomená
Prosím tě, abys spravil
všechny ty nedostatky, co mám
Ale ty spíš dál
Neslyšíš, nevnímáš
Prázdný jako krabička od cigaret,
co zahodils před spaním na podlahu
Ne, nestojíš mi za námahu
Zkoušela jsem to však víc než devět let
Znám už tvůj spánek nazpaměť
Každý pohyb i každý zvuk
Jsi vlastně pořád malý kluk,
zatímco já dosáhla dospělosti
Není to k pláči ani k zlosti
Jen je čas jít zase dál
Ještě spi, lásko, ještě se vyspi
Kdybys mě trochu miloval
Kdybys někdy objal mě ve spánku
neměl by náš vztah na kahánku
Mohli jsme bojovat
Ty ale radši budeš spát,
než bys mi pomohl, než bys pochopil,
že občas potřebuji jen pár hloupých chvil,
abych byla šťastná,
abys mě šťastnou učinil