Okamžiky

Tvá postel
ten smutkem přeplněný Titanik
ledově chladná
a nikde žádný hřích
nabírá smutek
můj koráb s rozervaným bokem
jak touha
před posledním tvým skokem

vlny tu pálí
stoupáme na dno
život mě bolel
ztrácím Tě snadno

jen touha
v dotecích splatit
tvůj z lásky plný dluh
než ztratím Tě
a na hladině kruh

ledově chladná
vteřiny
mé neskončené roky
to ve tmě
zas tvoje slyším kroky

samota sténá
když pláčeš a snažíš se mě vést
naděje touhy
výkřik
a dlaně na pelest
…
zbytečně prázdné
SOS