Jeden okamžik

Stačil jeden okamžik,
Aby jsi mě okouzlil.
Stačil jeden polibek
a mé srdce jsi pobláznil.

Je to tak zvláštní,
vždyť vůbec Tě neznám.
Co když Tě tváří tvář
už vůbec nepoznám?

Z mé mladé paměti
Vytrácí se tvůj obraz.
Chci Tě zas viděti,
Ať vzpomínat mohu zas.

Častokrát jsem se spálila
Tak proč riskuji zranění?
Vždycky mě láska zradila
Není to snad znamení?

Snažím se na Tě nemyslet
Tak ničím svůj sluch hudbou.
Z hlavy mi mizí obraz tvůj,
Však jak mám zapomenout?

Proč mé srdce vzplane,
jen pro tváře hudebníků?
Co to asi bude,
Na desce od kameníků?

Milovala hudebníka,
kterého moc neznala.
Za pár vteřin jeho hudby,
Třeba by i vraždila.

......a po nějaké době odloučení ho opět spatřila......

Jsem vážně zmatená,
co vlastně čekám?
Tvář jeho nevídám
a on mě nepozná.

Marně se slečna bojí,
když ví, že o ni chlapec nestojí.
Jenže co když nezapomněl?
třeba si na ní občas i vzpomněl.

Jsem vážně naivní,
v co asi doufám?
Že dostanu políbení,
bláznivá si zoufám.

Setkání bylo děsivé,
ale zároveň krásné.
Polibek na tvář dostala,
A srdce své zas ztratila.

Jsem vážně tak hloupá,
proč se vždy chovám jak malá.
Vždycky když ho uvidím,
zábrany své zahodím.

Jenže on zas na mne kašle,
a já zas budu doufat směšně.
Že tentokrát už se mi ozve,
a konečně mě k sobě pozve.

Jak mi tehdy slíbil…