Jed Samoty

Tíše prší slova samoty
a v pozadí nahé temnoty
se táže světlo na boty.

Otázky ztratily matku
smetí nikdo nesmete
nezažene depku
a mysl ti poplete.

Hřebík bije kladivo
Země taje na ledu
v jablku je červivo,
hlava karamelem na jedu.

Samota ti zžírá srdce
duše koncem s tebou usíná
pěkná vzpomínka pohladí tě hladce
a ty nezdařené rozkoše proklíná.

Neplač,
ukaž se jako srdcem kámen,
a ne sráč
co neumí za věcí udělat ámen.