vodní hladina

Letadlo letí po modré obloze - a tam malé střípky jsou,
na břehu rybníčka sedí holka, pozoruje tu jasnou tečku na obloze.
Chtěl bych být sní ale moje duše létá nahoře.
Modrá obloha je nesmrtelná a věčná,
přemýšlet o nesmrtelnosti cenu nemá,
jednou tu zůstane jen ona.
Holka tiše pláče, proč namáhá si hlavu, co bylo a co není, to zjištujeme celé pokolení a zrcadla věků pomalu se bortí, jak říci té holce že je součást dění, to zrcadlo není rozbyté to jsou jen vodní slzy.
Dávám jí zbohem a střípky ...po hladině se rozbíhají.