Sen

Když srdce večer usíná
a tma zahalí tvou tvář,
pak měsíc rozprostře svou zář na zem,
jejíž rysy má navždy vryté v paměti...
a uzavřená okvětí halí v stín
a v bílých lístcích kopretin odráží se.
A tma jež zahalila naše líce jako aksamit
dala nám sen v němž mám tě mít.
Na polštář můra usedá
a hlídá spánek sladký
a k ránu když se probouzíš zas voláš náš sen zpátky.
Sen o lásce a o štěstí.
Snad životem se proklestí a bude v nás žít stále
- ne jenom jako zakletí lásky jež zas odletí.
A co zůstane v nás to ukáže jen čas.
Zda je to jenom zakletí,
jen kouzlo krásných chvil,
nebo dvou srdcí pevné objetí,
co vydrží nám dýl.
Já věřím, že tě v srdci mám a já že ve tvém jsem
a všechno co ti z lásky dám se dozví jenom sen,
jenž na polštář ti klidně sed a hlídá spánek tvůj
a snad to není naposled co navštívíš sen můj...