Struna

Zvuk tvých polibků,
jako struny zní,
dívám se tu na sklenku,
je to jen pár dní...

Zvuk z tvých vlasů,
které ti spadaly do tváře,
zvuk krásných hlasů,
blesknou mi jak záře...

Zvuk z kytar se rozezněl,
tys hrála jako blázínek,
kam najednou odezněl,
kde je ten tvůj pramínek...

Chtíč z tvých očí,ta jiskra
někam se rozprostřela,
zvuk do srdce mi křikla,
mou duši zas podepřela...

Struny od slabé po silnou,
v uších mi zní,jako řeky,
pročpak nechci jinou,
něco špatného jsme si řekly...

A tak kytary utichly,
zbyly jen oči pro pláč,
změnu mou však naskytly,
jsi můj anděl,moje stráž...

Hledám noty,které zmizely,
na papíře se potulovaly,
tvé tváře se smíchem propadaly,
mé srdce tebou zahřívaly...

A tak spěchám cestou neznámou,
najít strunu po struně,
kam mě nohy potáhnou,
tam budeš ty,chce to čas,chce to postupně...

Kytaru do rukou beru,sama se sebou se peru,v hlavě tisíce myšlenek,život svůj přemítám,nedávám znát na venek,že jenom tebe tak moc ráda mám...