Láska, rozhodnutí, naděje

Co se děje, co se mnou je,
ptám se sama zas a zas.
Něco ve mně zlomilo se,
láska ztratila se z nás.

Mysleli jsme oba hloupě,
že se nám to nestane.
Nevěřili jsme nikomu,
že to jednou nastane.

Asi už ta chvíle přišla,
z lásky je teď nenávist.
V krásné knížce lásky naši,
přestali jsme náhle číst.

Jde to vrátit nebo nejde,
pořád jenom přemýšlím.
Asi to je taky těžké
jako ze slov tvořit rým.

Kam se naše láska pevná
ztratila ze dne na den.
Odpověď teď marně hledám,
není to jenom zlý sen??

Proč nemůžu zapomenout,
zase vrátit vše zpátky.
Najít znovu ztracený klíč,
od té naší pohádky.

Něco ve mně hrozně pálí,
srdce puká bolestí.
Asi nevážili jsme si toho,
že jsme žili ve štěstí.

Každé štěstí není pořád,
k dispozici napořád,
Byl to zřejmě i náš osud,
že se ho teď máme vzdát.

Naše láska ztratila se,
zůstaly jen vzpomínky.
Ale ty jsou uschované,
jako slova maminky.

Bolí to moc, oči pláčí,
chce se nám oběma ven.
Zapomenout na ten hrozný,
naposled prožitý sen.

Jak na něj však zapomenout,
když má každý jiný cíl?
Kde vzít na opravu beton,
když je všude jenom jíl?

Zaplácnout jílem už nechci,
ten náš rozbouřený vztah.
Hledám něco pevnějšího,
co srovná ty misky vah.

Pomůžeš mi ještě jednou
začít stavět od znovu?
Hledat to co ztratili jsme,
nesedět jen u stolu?

Prosím naposledy tebe,
jinak vzdám to, slibuji.
Pokud v sobě lásku nemáš,
skončíme to, lituji.

Tak si to své rozhodnutí,
hezky rychle rozmysli,
Ať vím co mám dělat dále,
nerýmuju nesmysly.