Loučení

Rozpaky, neklid, letmé políbení.
Tak zase v září nebo napřesrok,
tíha kdesi uvnitř, ruky potřesení,
zamávání, ještě jeden, zbytečný krok.

Co jsi čekal od té krátké chvíle?
Při vítání loučení ses bál.
Přemítal jsi o možnosti zbylé,
nesetkat se, nevzpomínat dál.

Ale přesto jsi tu! Postavil ses čelem
bolesti a smutku, tiché závisti.
I když žárlíš na vše, co jde jejím směrem,
nestaneš se zloby snadnou kořistí.


Stále tomu věříš, že se k tobě vrátí,
překvapí tě náhle vůní frézií.
Zapomene na čas, sponu z vlasů ztratí,
z pokrývek se zvedne s jemnou grácií.