Chlad

Umím si představit, jak ti je
Ale nevím, proč bych měla
Kolik nocí jsem tu probrečela...
Kolikrát obejmout tě chtěla...
Kolikrát jsem se ti snažila říct,
že odháníš mě pryč
Kolikrát jsem ti to řekla
a tys dělal, že neslyšíš
Snažím se v sobě nalézt stejný chlad
Snažím se tvoji bolest nevnímat,
ale narodila jsem se se srdcem v těle
Se srdcem, co bije, cítí, miluje
A teď v něm mnoho stesku je
Přece jen to bylo víc než 9 let
A byly chvíle, kdy nám patřil svět
Byly chvíle, kdy bych neměnila
Snad jsem tě milovala
Musela jsem
Když po to všem, co jsi mi udělal,
zůstala jsem
A teď je konec a já necítím chlad,
který bych měla a chtěla cítit
Chtěla bych tě za ruku chytit
a říct ti :
"Přítele ve mně máš"
Ty mě ale nevnímáš
Tak tě nechávám jít
způsobem, jaký ses sám rozhodl zvolit...