Pírko

V lehkém vánku se třepotá,
vznáší se a letí.
Pod paprsky slunce-belost sněhu,
v měsíčním světle-sametová čerň.

Kam jen pírko ulétá,
to jen dvě bytosti ví.
Ukrýváme vášeň i něhu,
chceš ať nejsem jen sen.

Má duše ti po peříčku posílá
vzkaz psán vlastní krví.
Zachycen v tančícím letu
v době kdy noc střídá den.

Srdcím se vážně poroučet nedá,
oni sami o sobě bijí.
Je povznášející naslouchat jejich tluku,
div z hrudi nevyskočí ven...

Tahle myšlenka s pírké vzlétá,
v nočním snění dělá divy.
U tebe spočine beze hluku.
Nastal další den a my v něm.