Má chudá bárka

Vyplouvám do nezkrotných vod oceánu
na chudé bárce bez přídi
Vlajku vztyčím brzy k ránu
teď mou loď nikdo neřídí

Zdá se, že hladina se zklidnila
a tebe jsem si vysnila
Jak pluješ se mnou ve vlnách
sen proměnil se v hvězdný prach

Vcházíš do mé kajuty
bílé psaní v rukou svíráš
Do papíru jsou vtisknuty
slova, jež jako lásku vnímáš

Dnes však mlčíš tajemně
jako bys však říkal mi
Že můžeš žít i beze mě
a netrápíš se mými slzami

A tak znovu ten pocit prožívám
že nejsem nikdo a nic
Že lidi kolem sebe nevnímám
jen pluji, nevím čemu vstříc

Má smysl čekat na okamžik
kdy hladina se znovu rozčeří?
A do dveří vstoupí trosečník
co mi vdechl život a mně na něm záleží

Nevím, jak vyjádřit svůj smutek
potlačit zklamání a strach
Místo naděje na lidský dotek
budu zas házet na stěnu hrách...