Láska a smrt

Ten den slunce pálilo
pot stékal po znaveném čele
Únavou jako by ztratilo
to, co dřímalo mi v těle

Mezi stromy se náhle objevil
rytíř s černým koněm
Můj dech se na chvíli zatajil
a já zatoužila jsem po něm

Svůj výraz pod přilbou skrývá
na prsou skví se mu rudý kříž
Z přicházejícím šerem splývá
a přijíždí stále blíž a blíž

Lidé prchají do svých chýší
jen já v poli nehnutě stojím
Z dáli výkřiky děsu slyším
ani nevím, jestli se bojím

Teď chtěla bych zmizet mezi proudy vánku
ale je pozdě zdá se
Kéž oddala bych se bezesnému spánku
či ztratila se v čase

Odhalil svou drsnou tvář
co smutek v sobě skrývala
Je každý, kdo miluje lhář?
i jeho ústa někdy líbala

Lesklý meč nad sebou drží
v poslední chvíli uhybá
Co proběhlo hlavou tomu muži?
Snad dívka ta mladá, nevinná

Do očí se mi zahleděl
rukou dotýká se mých vlasů
Jen pohledem beze slov pověděl
že zlobu změnil v krásu

Mezi spadaným listím ležíme
ničivá vášeň probíhá nám tělem
Že zastaví se čas oba věříme
jsme sami na světě celém

Neodcházej ještě bylo mé přání
vojáci na něj čekají
Ti však nebyli zde zváni
a zbraněmi nevinné trestají

Domů pozdě jsem se vrátila
můj smích se rychle vytratil
Když lidskou krev jsem spatřila
pochopila jsem, čím rytíř mi zaplatil