I Láska bývá unavena
ztěžkne hlava, klesnou víčka
úzkosti stažená smyčka
na konci, kde ční jen stěna
v dvojaké jsi Lásko, roli
drobné poupě, růže v květu
sen, upjatý do korsetu,
jindy o žebrácké holi
pod nízkým schoulena stropem
jak chladná, opuštěná skrýš
však vím, Lásko, ty pouze spíš,
lvice před rozhodným skokem
***
Jiří senior
13.07.2009 14:31:00 | j.c.
...
v tom čase požehnání
kdy touží
náruč po náruči
tělo po těle
v té geometrii vztahů
v meandrech života
ach lásko
...
:-)
11.07.2009 19:10:00 | Lota