Minulosti

Jsi pramen vlasů v mých očích
A něžná tečka okamžiku,
Kdy zamykám se do Tebe,
Do minulosti v otazníku,
Náhle vplouváš do mě znovu
Já však již nejsem sama
A mé srdce jedovaté –
Neptej se, co bude s náma..

Jsem obviněna za to, že žiju,
Za to, že vzpomínám na Tebe,
Mé svědomí bolestí se třese
A já letím…
Letím do nebe!

Jsi výkřik do tmy, ¨když s milým ležím –
Na posteli ze štěstí
Jsi ten, na něhož nemyslím přivázaná k pelesti…
Jsi srdce, které bušilo,
Když nebyla jsem připravená
A jsi také ten, co chtěl,
Abych byla jeho žena…

Jsi západ slunce,
Pohled očí,
Bohém,
Jež mé oči smočí
V slzách melancholického snění
a…. upadne v zapomnění…na čas,
nežli stopu mých řas
překryje neposlušný vlas
a já zavzpomínám na Tvé oči –
ze kterých se hlava točí,
múzo nebývalých dní..

má první či má poslední…

a pohlédnout na Tebe sklem bez dioptrií –
to nedokážu, v hlavě mé sny o Tobě již nežijí..

má melancholie –
ať žije má touha, co Tebe zabije…