Úsměv na mých rtech

Toulám se ulicí
s podivným úsměvem na rtech svých
Neptej se na nic
Sama nerozumím
Lidé mě zdraví, aniž by mě znali
Děti na mě mávají ze školky
Starý pán s deštníkem schovává mě
před deštěm, co se do mých šatů vpíjí
Je mi zvláštně - zvláštně krásně
A nechápu to vlastně
Tak dávno už zdá se to být
Člověk po tolika letech přemýšlí...
Mohu to ještě zažít?
Závidí kolemjdoucím párům
Drží se za ruce, líbají
A najednou tu někdo stojí
A dává to, co potají
přál sis vlastně každý další den
A není to jen sen
Je to tady teď
Odpověď
s mnoha otázkami
A pak jste sami
A sen vrcholí
A pak už jen strach s tou láskou zápolí
Strach, co dokáže jít přes překážky
život je vážně hrozně těžký
A láska není o nic méně snadná
Vábivá, horká, pak bolestně chladná
Zmizí ten úsměv z mých rtů?
Odvrátí se ode mě pohled tvůj?
Zapomeneš, že jsi mě miloval?
Nebo je tohle to, co hledám,
a ty budeš se mnou,
až život půjde dál?