Chci zapomenout

Kráčím sama do svého nitra, tak černé a plné bolesti,
v tom jediná naděje mi svitla, však nic dobrého nevěstí.
Vím, že tohle bych neměla, ale nemůžu si pomoct,
nezbývá však, než své srdce prostě přemoct.
S tím teď už nic neudělám, život musí jít dál.
Já, jako princezna zhrzená a on jako král.
Takhle to ale nenechám, já vyjdu jako ta silná,
beztak jsi mě neměl rád, ta představa byla nejspíš mylná.
Nebo třeba měl, co já vím. To už se teď ale nedozvím.
Byl jsi moje láska - tajná, sladká, veliká.
O tom co bylo se ale nikde neříká.
Vím, jak by to dopadlo. Lži, pomluvy, nadávky.
Radši si to pro sebe zamknu v hlavě za vrátky.
Dnes už jsem jiný člověk, žádné stresy, vzlyky,
dost hezká na to, abych si našla jiné kluky.
Uzavírám kapitolu - řetěz horem dolem, teď ti říkám, Honzo, mé poslední sbohem.