Strach

Posílám ti srdce z pouti,
rád jsem ti ho, lásko, koupil.
Ty víš, že tě miluji,
tvou lásku opětuji.
Stýská se mi po tobě,
ruce tvé vidím obě,
tak něžné, hebké a líbezné,
líbám tě za noci bezesné.
Tvé oči – průzračné studánky,
já poznávám tě vždy z dálky,
voníš, jak plantáže růží.
Ta, po které každý touží,
smí být má
a slůvka dojemná
ti šeptat do ouška,
když stojíš na nožkách,
jsi k zulíbání,
ráno za svítání
i s poledním žárem.
Já ztratil jsem tě málem,
však vážím si tě čím dál víc,
teď nenechám tě dělat nic,
co by tvůj stav zhoršilo
a srdce tvé navždy dobilo.
Ne, to se nesmí nikdy stát,
já nepřestávám se bát a ptát,
proč právě já to štěstí můžu mít,
že v tvé blízkosti mohu dlít,
a proč právě ty máš smůlu a nemáš se jak bránit,
když se tě paní Smrt rozhodně políbit.