Hračka

Zrozena byla jsi bez víček,
bez rohovky či zorniček,
a přesto nejsi nevidomá.
Jsi prázdná schránka bez citů,
lacině vybízíš k soucitu
růžového slona.

Jsi noblesní dáma a zároveň služka,
problém ti nedělá vystřídat lůžka,
a pořád říkat „nezradím tě“.
Nedokážeš dát nohy k sobě
a vždycky mlčíš, jako v hrobě,
když říkají ti „miluji tě“.

A když někdy ti lížou celé tělo,
děláš jen to, co se od tebe chtělo.
Jsi poslušná jak pes.
Hlavně, že ti to pořád sluší,
postrádáš mozek, srdce a duši.
Jsi pořád chladná, všechna čest.

Obličej z vosku. Máš pouze „smích“,
pohrdavý úšklebek dospělých,
který nikdy nesejmeš ze své tváře.
Ráda dostáváš nové šaty,
klobouky, koruny či obojek zlatý
a můžeš se schovat do jejich záře.

A k stáru, když už nemáš moc síly,
tě odhodí. Dojde ti, že tě zneužily,
však pořád plníš vše, co ti poručí.
I když vydržíš být pořád skvělá,
ta mladá holka od Mattela,
není lehké být panenkou v dětském područí…