Dům bolesti

Zapalme ten dům,
měl by celý shořet.
Ten dům plný nenávisti,
hněvu, slov a vět...
zapalme ho bez bolesti.

Postaven je z utrpení,
avšak je v něm touha,
touha uniknout,
na louce procitnout.

Však těžko zapálím ten dům,
bez ohně, bez vášně...,
ale ty...prosím zachraň mě,
máš v očích jiskry,
upni na dům svůj zrak,
nech jej shořet
a vysvoboď mou duši.

Zavázán ti budu,
napříč svému studu,
po tvém boku kráčet dál,
jsem tvůj panoš a ty můj král.