Andílku v mém srdíčku

Andílku v mém srdíčku,
jak Ti mám povědět o své lásce k Tobě?
Jaký důkaz Ti mám přinést
a položit jej k nohám Tvým, aby jsi mi uvěřila?

Křehká vílo mých dnů a snů,
už nemohu mlčet.
Chci křičet to co nejhlasitěji,
že jsi poklad, světlo,
láska i moudrost!

Už nemohu dále mlčet...
Tryská to ze mne jako pramen na horách
spěchající do údolí.

Úzkost mne svírá a tiskne do kouta
když nejsi se mnou.
Sním na každém kroku o všem, co by mohlo být.
Ale chci Ti také říci, že má láska k Tobě
musí být bezpodmínečná.
Že tě budu milovat celým srdcem napořád.
Protože tolik pro mne znamenáš!

Pohleděl jsem do tvých krásných hnědých očí
a spatřil jsem v nich krásu celého světa.
Uviděl jsem v nich jiskru lásky, pochopení,
moudrosti a veliké něžnosti.
Když jsme pohleděl do tvých očí,
přestal existovat svět.
Moc se mi stýská,
chybím Ti také?

Co mohu dělat sám jen sám.
Má zodpovědnost, že jsem vstoupil do tvého života
když jsi nebyla připravená.
Ted´ za to splácím svou daň, kterou jsem si zavinil sám-
daň odloučení od Tebe.

Nabízím Ti své srdce s prosbou: ,,Budˇ má!"

Vzpomeň si na mne, že tu čekám s bílými lístky
popsanými milostným vyznáním
a s otevřenou náručí.
Mohu Ti vyprávět o krásách zelených lesů a luk,
tak kde jsi prosím,
umírám touhou jít tam s tebou společně.

Myslím na Tebe uprostřed noci i za úsvitu
a život bez Tebe mi připadá zbytečný.
Utopil jsem se v Tobě a bez tebe po svém boku
se nechci vynořit!
Onemocněl jsem láskou,
tak proč nepřijdeš a neutěšíš mne
svým slovem a pohlazením?

Co mám dělat, abych Ti dokázal svou lásku?
Řekni mi, co mám dělat?
Nabízím Ti své srdce, prosím Tě, aby jsi odešla se mnou
do mého světa.
Ale ty chceš bojovat své bitvy beze mne.
Jak tě mám přesvědčit o tom,
že je tu jedno srdce naplněné tebou až po okraj?
Jedno malé srdce, které je smutné až k pláči?
Pošle Ti někdo zprávu, abys uvěřila?

Víš, všechno krásné a všechny krásné okamžiky
v nichž jsem kdy pociťoval Boha,
všechny je ted´ cítím v Tobě.
Ty jsi tou bohyní, v níž se pro mne skrývá krása Stvořitelova!
Cítím se bezmocný a pláču,
když nevím, jak Ti mám dokázat svou lásku
a získat si tu tvou.

Sedím tu sám a přemítám, jak mám žít,
protože vím, že mé dny už nebudou jako dřív.
A děkuji Ti za to!
Bud´ se budu těšit z tvé lásky, nebo utápět v moři žalu,
ale z mého srdce už nikdy nezmizíš!