Déšť ve vlasech

Jak kapky rosy,
déšť ve Tvých vlasech se leskl,
já chtěla aby běhaly jsme bosy,
v trávě,
polích,
po ulicích,
jak dva blázni spěchaly jsme v dešti.

Kolem nás déšť se řinul
a my smály jsme se
a kdybych řekla čas plynul,
lhala bych.
Čas nebyl.
Zastavil se.
Jen my dva v dešti stály,
v tom mokru.

Byly jsme samy,hýbali se,smály,
lidé jen stáli,
my jsme měly čas,
ten který jsme vykoupily,
všechno bylo v dáli,
my sami dva,
v jednom těle,
jednom srdci,
žily jsme v tom dešti
bděle...

Byl to týden,
měsíc,
rok.
Pro nás krátký čas,
stačily jsme říci pár slov
a pak se zastavil i hlas,
řekla jsem jen miluji tě
a přestalo pršet.

Zas.
Čas plynul.