Báseň z chladného rána

Je chladné ráno a já kráčím zasněženou krajinou,
venku je liduprázdno a já myslím na tu jedinou.

Chtěl bych být katem jenž špatným lidem hlavy stíná,
a který sám večer z toho špatné sny nemívá.

Chtěl bych být soudcem co lidem osud určí bez ostychu, nadále žít jen ve světě pravdy a skutečného přepychu.

Jsem snad blázen když věřím na pravdu a na lásku, či existuje malá naděje že budu žít šťastně jak v pohádce O provázku.

Zřejmě se toto nikdy předem nedozvím, musím žít svůj život a vystačit si s tím co zatím mám a vím.