Óda na smyslnost

Tvé sametové oči hladí mne svým pohledem asi tak, jako maminka hladívá své děťátko, když je ještě malinké a bezbranné.

Tvé krásné ruce pohybují se ladně do rytmu tvého těla a dávají tušit pocit bezpečí, něhy a svůdnosti když dotýkají se čehokoliv křehkého.

Když spíš a jen tak lehce oddechuješ, musí být krásné ležet vedle tebe a sledovat každou křivku tvého těla, včetně hrudníčku který plní se vzduchem, a na kterém spočívají ty krásné kopečky jenž probouzejí v člověku touhu.

Tvá andělská tvář mne naplňuje pocitem štěstí a krásy, obzvlášť když vykouzlí široký usměv, jenž lemován jest smyslnými růžovými rty, ze kterých se na mne smějí tvé bílé zoubky.

Tvůj hlas mne konejší svým příjemným zabarvením a tónem, skoro tak jako by ke mě promlouvala lesní víla a vábila mne do tajů lesních krás a dobrodružství.

Představuji si tě jako květinu, která mne vábí svou vůní a jakmile se přiblížím abych přivoněl, tak mne omámí a ovine se kolem mého těla, pevně a přitom tak lehce. Začne mnou prorůstat a naplňovat mne pocitem spokojenosti a štěstí.