Hořím...

Hořím. Prý kdo me uhasí?
Přemýšlím, bloumám, kdo asi?

Asi nikdo, můj plamen přesáhl už meze.
Jsi jako vánek co pod tričko vleze - a pak dělá, že nebyl.

Nenápadnost ti není cizí, jen na mě koukneš a má trpělivost mizí.

Jsem jako v hypnóze, mimo svůj běžný svět, čekám teď na všechno i na pár sladkých vět.

Co asi prozradí tvá krásná ústa? Ležím tu sama, postel je pustá.

Moci být tou co v noci ji třímáš, asi bych nespala, jen bych se dívala, jak, můj anděli, dřímáš.

Co se ti zdá? O kom pak sníš? O kom sním já, to ty moc dobře víš.