Vyznání

Zakopej mé runy
pod náboje kamení
a přijď trochu blíž,
kam smíš,
dám Ti znamení,
Tvé oči jsou uhlíky
co mou hlavou se belhají
a do Tvých rtů
vykřesám "miluji Tě" potají...

jak oheň sto mil pod zemí,
kde chlad navždy bude,
tak mne nenech ani chvilku,
nenech, můj osude...

Dvě skla - skrz která cítím touhy,
a bez nichž jsem ztracená,
jsi má agresivní láska,
nejcenější...bezcenná...