Život bez tebe ...

Zabil jsi ve mne lásku,
zabil jsi ve mne cit,
zabil jsi ve mne veškerou naději,
kterou jsem mohla mít.

Kleješ, ale stále o mne sníváš,
avšak pouze když v osamění býváš.
Nemohu být s tebou, ale ani s jiným.
Na otázku: ,,Koho tím viním?"
Odpovím "Tebe!"
Jako blesk z temného nebe
se zde objevíš, políbíš a odejdeš.
Co když už mne nenajdeš?
Ale to te netrápí,
snad jen úzkost... Ta tě polapí!

Kde jsem já a kde jsi ty?
K čemu tyhle trampoty,
když nemůžem být spolu!
Ale ani bez sebe!
Když vidím rozkvetlé áleje,
hrdlo se mi svírá, ničí mne to... pomalu!
Trápím se snad ze žalu,
či velké lásky k Tobě?
Nepoznávám se v této době

Proto prchám a vracím se zpátky,
cestu hledám, procházím zavřenými vrátky,
abych našla směr a ztratila duši,
jenž propadla lásce... marnivost jí sluší!

Obklopena zvláštními lidmi a stejným člověkem upadám do prázdna,
nevidím Tě, pouze ta okna,
která tu zobrazují oheň, jenž mezi námi vzplál.
S povzdechem je zavřu a odcházím dál...