Láska

Schovaná pod nánosy ledvinových kamínků,
v koutě, temném jak bezměsíční noc,
klubko duší v třepotu větru se třese,
bojí se o krok, o krok udělat kupředu.

V zátiší malovaném pro milované,
temná postava na krajích popelnic,
své sólo se zpěvem kocouřím,
v náruči malířově se oddává.

Pod mosty, přes řeky tolikrát bez břehů,
v rouši vdáváš své tělo,
pro žiletky smrtelníků, ach ty nesmrtelná,
leč mírou básníků stále opěvovaná.