Skrze naše srdce

Skrze naše srdce

Skrz tvého srdce ráda bych pohlédla,
kým bys chtěl být, kam by mě pravda dovedla.

A také tvé myšlenky znát, na co myslíváš,
znáš-li místo, kde bychom oba byli, kam mě to schováš.

Nikdy jsem na tebe nemyslela jako v tento čas,
chtěla bych vědět, zda-li patříš ke mně zas.

Nikdy bych nevěřila, že opět budu přemýšlet o tobě,
potkat a milovat tě jsem neměla vždy plánem v sobě.

Ale ty stále jsi tam, kde hodláš být,
tak jako si tě pamatuji s ďáblem i s milostí žít.

Znala jsem tě stejně tak jako sebe a teď se modlím,
abych setrvala ve vzpomínkách, kde právě dlím.

Jak jsem řekla, nevadí mi počkat na naše setkání, náš počin,
přece taková maličkost nemůže být žádný zločin.

Vím, že nikdy nezapomeneš, stejně jako já nezapomenu,
i když zrovna nejsme určeni jeden druhému.

Nezměnil ses ve svém srdci, uvnitř duše,
i přesto že máme tak těžké ty životy naše.

Doufám, že už nikdy nebudeš rozmrzelý,
kvůli všem těm věcem, které mě vždy tolik mrzely.

Opravdu ale musíš vědět, žes byl a budeš vždy milován,
skrze tento list, jež ti byl ale mnou předán.