Bitva v duši

Bitva v duši

Kráčí vojsko kolem řek,
duní a zbraně nese,
ohlašuje, že nastal bojů věk,
jde přes pole a nezastaví ani v lese.

Pokračuje do hor, na vrcholy,
mrazen i horkem v dolině,
jde bojovat přes všechny útrapy i boly,
i přes krev rudou jako šťáva ve víně.

Chce bojovat, ale směr nemá,
chce bitvu, ale nemá soupeře,
chtělo by poznat, kdo se nejdřív vzdá
v této kruté krvavé hře.

Možná i to mé srdce chce boj
s tím tvým, kterého lituje,
že obléklo se ve vojenský kroj
a stále něčemu v tobě vzdoruje.

Lásce, tomu diktátoru snad?
Copak ještě nevztyčilo bílý prapor?
Vzdej se, stejně už teď si prohře propad,
jen tě ničí všech těch vojsk nápor.