Už si vážně nevím rady...

A zase je vše jinak
jinak než jsem si přál
zas obchází ten přízrak
ta smůla, jíž tolik jsem se bál.

Už tak málo času
a tolik milovat bych chtěl
kde jen hledat,kde hledat spásu
kde najít ji a souznění dvou těl.

Nic nedaří se a ani práci nemám
a tolik bych rád v klidu žil
když ke konci svého bytí spěchám
vše rád bych v dobré obrátil.

A duše má trápí se a klidu nemá
když osud zas karty mi zamíchal
pak není radosti a tvář moje němá
karty mi osud moc špatně namíchal.

Tak bráním se osudu
a doufám stále
když vím že věčně tu nebudu
pak věřím že namíchá jen esa a krále.


Přátelé poeti,šťastní i smutní
svůj život prohrávám,to svěřuji Vám
tak ztrácím se okolí a to den po dni
když vůli k životu jen malou mám!