Němý hlas

Němý hlas zněl skrze temné nebe
Připomínal mi slunce – připomínal mi tebe
Němý hlas hýbe teď mou duší
co jen to slyší – co slyší moje uši?

Slyší snad tebe jak vroucně mlčíš?
Slyší snad tebe – slyší přes modrou mříž?
Co to ticho, které tak hlučí
To tebe On – to tebe mučí

Tvé slzy slané padaj z mraků
a končí na zemi – na zemi v prachu
Jedna z těch kapek po vlasech mi stéká
z tvých suchých slz zrodila se řeka

Pluji v ní nahý – ona strhává břeh
ta řeka řekou je všech suchých řek
Uši mi zalehly z tvého křiku
a řeka zmizela v okamžiku

Pak jsi mne vzbudila – já celý zpocen
vykládal ti celý můj zvláštní sen
Byli jsme spolu a přitom sám
jen s bílou stěnou si povídám…